Meditace

zpět menu
Vjezd do Jeruzaléma Mk 11,1-10 (Mt 21,1-15,,Lk19,29-39)

1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých
   učedníků
2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete
   přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
3 A řekne-li vám někdo: ‚Co to děláte?‘, odpovězte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“
4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali,
5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“
6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali.
7 Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.
8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.
9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna!
10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království
     našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“
11 Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě
     večer, odešel s Dvanácti do Betanie.


A.D.

Je zajímavé, že se učedníci nedivili, jak je možné, že to Pán všechno věděl dopředu, že se neptali, co když tam to oslátko nebude, ani na co ho potřebuje. Prostě šli a udělali přesně to, co jim Ježíš řekl. Kolikrát nám tato důvěra chybí, kolikrát víme, co bychom měli udělat, ale chybí nám ta důvěra a tak se ptáme, proč zrovna já, k čemu je to dobré, atd. Měli bychom se spolehnout na Pána a věřit, že to jeho řešení je pro nás nejlepší.


Tonda

Vojevůdci a vládcové vjížděli do měst na koni. Ježíš přijíždí na oslátku. Takto si asi tehdejší lidé Mesiáše nepředstavovali. Mesiáš, podle jejich představ, je měl zbavit nadvlády Římanů, placení daní, cel. Ježíš je Mesiášem, ale úplně jiným. Je králem, ale ne zdejším, se zlatou korunou posázenou drahými kameny, držícím v jedné ruce zlaté žeslo a v druhé zlaté jablko, v drahém rouchu s přísným pohledem, tak jak znázorněn na mnoha obrazech. Jede oblečen jako obyčejný člověk (např. rybář), jede na oslátku, obyvatelé rozprostírají své obyčejné pláště. Ježíš je jim blízko, tváří v tvář, ne vysoko na koni, jde pomalu, tak jak osli jezdí. Ježíš se snaží o kontakt s námi. Ač mu patří vše, dovede být skromný, nenáročný, neukazující na obrovský rozdíl v bytí člověka a Boha. Jsem rád, že mám takovéhoto krále - přítele, který mě má rád a na kterého je absolutní spolehnutí.
Lukáš zde také píše, že Ježíš věděl o budoucí zkáze Jeruzaléma, tím i chrámu (rok zničení 70). Od Ježíše také víme, že my jsme chrámem Ducha svatého.




T.I.

Je psáno " najdete oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl." Lze tomu rozumět i tak, že nikdo takový dosud na světě nebyl a teď na ně usedne sice člověk, ale především Boží Syn. Proto ta radost, sláva, vítání.


zpět menu