Každodenní život betlémských obyvatel se odvíjel před jejich domy. Domy v horách byly stavěny z kamene, dřevo se používalo ze stromů sykomor. Obydlí měla ploché střechy a plocha domu chudiny činila 16 m2. Bohatší rodiny měly na střechách postaveny ještě světnice. Mužský oděv sestával ze spodního šatu zv. Kuttonet, který připomínal tuniku, spirálovitě obepínal tělo a byl často vícebarevný. V pase byl přepásán. Svrchní oděv byl obdélníkový kus látky o rozměrech 130 x 120 cm. Jmenoval se simla. Přehazoval se přes jedno rameno, druhé rameno a paže zůstaly volné. Chudým sloužil tento oděv i jako noční přikrývka, proto nesměl být dlužníkovi trvale odňat, ale na noc ho měl dostat zpět. V naší hře vidíme betlémské obyvatele zleva - kováře a pekaře, jak provozují řemesla před svými domy, rabína čtoucího Zákon a mimo záběr bydlí ještě betlémská žena.

Na přelomu lidských dějin vládl v římské říši Oktavianus Augustus (27 př.n.l.-14 n.l.), a to od Rýna až k Nilu a od Gibraltaru až k Eufratu. Stalo se v těch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Sčítání se nevyhnulo ani Betlému, městečku v Judských horách v Palestině. Římský census - sčítání, obsahoval v provinciích dva administrativní úkony: 1."apografé"-soupis a zjištění osob podle stavu, záznam do úředních daňových seznamů a zjištění nemovitého majetku, 2."apotimésis" - odhad majetku a stanovení příslušné daňové povinnosti. V Betlémě se prováděl první úkon a nevyhnul se mu ani rabín, kterého přivádějí římští vojáci.

Rozvoj života ve městech vedl k vytvoření samostatných řemesel. Ve Starém Zákoně jsou jmenováni tito řemeslníci: mlynář, pekař, tkadlec, holič, hrnčíř, valchař, zámečník, klenotník. Všeobecný termín charaš označuje toho, kdo zpracovává dřevo, kámen a především kov, tedy kovář, cizelér. Řemeslníci měli dílny ve svém domě, kde jim pomáhali synové, případně otroci a námezní dělníci. Na snímku je pekař přivedený vojáky před censora.

"Censoři se objevili všude a způsobili velké pobouření. Pole přeměřovali hroudu za hroudou, spočítali každý vinný keř a každý ovocný strom,zaznamenali každý kus dobytka všeho druhu, zapsali si každého jednotlivě, v autonomních městech sehnali dohromady městské a venkovské obyvatelstvo, všechna náměstí byla přecpána rodinami, jež sem byly přihnány jako stádo, každý se sem dostavil s celým houfem dětí a otroků, všude bylo slyšet výkřiky těch, kdo byli vyslýcháni mučením a ranami holí; syny štvali proti otcům a ty nejvěrnější otroky nutili vypovídat proti jejich pánům, ženy proti svým mužům...."(o průběhu censu asi z r.300 n.l. nás informuje Lactantius.) Sledujeme censora, kterak vyslýchá charaše - kováře.

"Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě." Lk 2,3-5 Josef se musel k daňovému přiznání dostavit do své rodné obce Betlém, protože tam měl pozemek, jak se dovídáme od církevního historika Eusebia. Maria musela jít s ním; takový byl římský předpis. Mají za sebou 3 dny cesty, přibližně 140 km. Josef s Pannou Marií a poníkem přicházejí do Betléma.

Nenašlo se pro ně místo pod střechou, v zájezdním útulku. Řecké slovo "katalyma" překládáme obvykle jako "zájezdní útulek". Podrobnější rozbor však vede k jinému závěru. Nevíme, proč neženatý tesař opustil Betlém a své řemeslo vykonával v Nazaretě. Je však jisté, že jej politické poměry přiměly k náhlému návratu do Betléma. Když tam přišel, byla "katalyma" - "velká obývací místnost domácího pána (nebyl to hotel)" - přeplněna obyvateli domu a jinými příbuznými, kteří už přicestovali. Věru, nebylo to právě vhodné prostředí, v němž by Maria měla porodit dítě! Josef a nastávající matka tiše odešli. Kam? Nouzovým řešením byl chlév sloužící jinak pro dobytek majitele domu, jak vysvítá z toho, že v něm byly jesle. Tento chlév mohl být otvorem nebo jeskyní ve skále, jak ukazuje ještě v dnešní době palestinský zvyk stavět si "dům" před jeskyní nebo jeskyně započítávat do obytného celku. Betlémská žena ukazuje Josefovi stáj, kam se mohou s Marií uchýlit.

" A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda." Lk 2,8 Za Betlémem jsou pěkná údolí, která jsou chráněna po celý rok od chladných větrů i od vysušujících větrů z pouště. V chráněných údolích se udržuje šťavnatá tráva po celý rok, kterou pastýři využívají na pašení svých stád ovcí a koz. Ne bezdůvodně znamená Betlém buď "dům chleba" z hebrejského Beit Lehem, nebo "dům masa" z arabského Beit Lahm. Skupina pastýřů se ohřívá u ohníčku a bdí nad bezpečím ovcí před dravou zvěří.

"Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích." A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení!" Lk 2,9-14 Pastýře probouzí zpěv andělů.

"Když andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: "Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!" Pospíchali tam a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom." Lk 2,15-19 Posvátná radost z narozeného Dítěte.

"Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu..." Mt 2,1 "Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu." Mt 2,9-11 "Mudrci", dosl. mágové, zde asi "chaldejští": učení mužové znalí astronomie a astrologie přišli z Babylónie, tj. z tehdejší Parthské říše. Že to byli králové, je pozdější legenda a že byli tři, usuzuje se podle počtu jejich darů; jména Kašpar, Melichar a Baltazar se poprvé uvádějí v 8. století. Hvězdou mohla být trojnásobná konjunkce Jupitera a Saturna r.7 př.n.l. Mudrci se těší na nového krále.

"...přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: "A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu." Mt 2,2-6 Král Herodes Veliký (37- 4 př.n.l.) se nechává informovat veleknězem, co říká Zákon o Mesiáši.

Živý betlém byl hrán 26.12.1999 opět v pěkném přírodním prostředí u místního kostela. Hra byla nastudována dětmi a mládeží místní farnosti, doplněná o několik dětí i dospělých z okolí. Uskutečnily se dvě představení - odpolední za relativně dobrého počasí a večerní, které se hrálo ve velkém větru a chumelenici. Na přípravě a provedení živého betlému se účastnilo mnoho obětavých lidí, bez kterých by hra v tomto rozsahu byla neproveditelná. I přes nepřízeň počasí se přišlo podívat hodně diváků, kteří si po hře mohli prohlédnout kostel a místní vyřezávaný betlém. Hra byla ozvučena, fotograficky zdokumentována a natočena na video. Hru shlédla i šéfredaktorka časopisu Informace královéhradecké diecéze paní Ing. Zimmermanová a přináší o ní zprávu v IKD 1/2000.

Použitá literatura v legendě k fotografiím: Nový Zákon G. Kroll - Po stopách Ježíšových D. Duka - Úvod do Písma svatého Starého zákona

OBSAZENÍ:

vypravěčka vypravěčka		MARUŠKA HAJNÁ HANA TÉROVÁ
P. Maria Sv. Josef Ježíšek		MARTA KRMAŠOVÁ DALIBOR HANZL ELIŠKA ŠEVCŮ
kovář pekař rabín žena ponocný		LUKÁŠ LINHART TONÍK ŠIMEK TONÍK ŠPAČEK JANA TÉROVÁ TONÍK ŠPAČEK
pastýři		LUKÁŠ VLACH JIRKA PACNER JENDA KRÁL TONÍK KRMAŠ TOMÁŠ ANSORGE PEPÍK ŠIMEK MARTIN ŠIMEK VAŠÍK ŠPAČEK ALEŠ KRISTA
andělé		LENKA URBANOVÁ PAVLÍNA URBANOVÁ HANA TÉROVÁ TEREZKA ŠPAČKOVÁ MILUŠKA KRPEŠOVÁ JANA KRMAŠOVÁ ANDREA KOLÁŘOVÁ VERONIKA HANZLOVÁ ROMANKA HANZLOVÁ ZUZANKA HANZLOVÁ MONIKA ŠTYSOVÁ
králové		JENDA KRMAŠ JENDA PACNER TOMÁŠ TÉR
úředník vojáci		JIŘÍ LINHART PETR ŠIMEK JENDA HANZL
Herodes kněz		JIŘÍ LINHART PAVEL ŠIMEK
hudební doprovod pod vedením		HANY TÉROVÉ
scénář a réžie		ING. ANTONÍN ŠIMEK