Meditace |
 |
|
Spor o daň císaři Mk 12,13-17 (Mt 22, 15-22,, Lk 20, 20-26) Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“ On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“ Když mu jej podali, zeptal se jich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili. T.I. Ježíšova odpověď farizeům je zároveň úžasným doporučením pro náš život, abychom dokázali skloubit život společenský s naším osobním životem. Stát a jeho instituce a různé organizace nám poskytují služby k zajištění našich potřeb a k zajištění našeho rozvoje. Za to platíme určitou daň, ať už peněžní nebo dodržováním zákonů, pravidel, ale třeba i dobrovolnou prací pro společnost, tolerancí, solidaritou atd. Vedle toho má každý člověk svůj vlastní vnitřní život, který prožívá dle svého přesvědčení, dle své víry v Boha. Uvědomuje si čím vším ho Bůh obdaroval a stále obdarovává a pro své dobro a dobro druhých lidí se snaží žít podle Božích ustanovení. Olda Spor o daň císaři. Na první pohled se zdá, že nás Ježíš nabádá k pasivitě. Být zticha, pokorně plnit vůli vládců a v tichosti domácích oltářů s hrstkou věrných přátel se pravidelně modlit ( dávat Bohu co Jeho jest ). Dávat ,, Bohu co je Boží " může ale znamenat, brát se za Boží věc veřejně, beze studu se k Ježíši přihlásit, bude-li třeba. Ne agresivně, jako islamisté, ale trpělivě a s pokorou před názorem jiných. Pak se možná nad tím někteří podiví a možná o tom začnou přemýšlet. Tonda Mým hlavním kritériem rozhodování je svědomí. Císařovým jsou dnes a včera vlády, zákony. Nařízení vlád a zákony nejsou vždy v souladu se svědomím, dříve to bývalo horší za vlád různých izmů. Totéž platí u církevního, někdy rádoby"božího". Hlavní kritériem je opět svědomí. Různé církevní dokumenty a praxe nejsou vždy v souladu s Ježíšovým učením v Bibli a nelze se podle nich řídit. Vzato do důsledku je Boží všechno, lidem je to svěřeno dočasně k hospodaření. Dobré hospodaření se lidem nějak nevede. Egoismus a sobectví mocných jednotlivců i různých partají dělají ze svěřené přírody a světa často kůlničku na dříví. Mám na mysli vesmírné smetí, exhalace tvořící ozonovou díru a zánik mnoha druhů rostlin a živočichů, zánik ekosystémů, lidi hladovějící, bez lékařské pomoci, bez vzdělání... Na druhé straně parta zbohatlíků, kteří hrabou bezohledně jen pro sebe a pořád mají málo. Měli jsme být dobrými hospodáři, kteří pečují o svěřenou přírodu, o svět. Je to jen na nás, nebo jak říká Marek Vácha, jen na mně. Když nezačnu já, nezačne nikdo. Každý má připravené výmluvy. Dobré je, že můžeme dobře hospodařit teď hned s tím, čím disponujeme. Na nic a nikoho nečekat. |
|
|
|
|