Meditace |
 |
|
Ježíš před nejvyšším veleknězem Mk 14, 53-72 (Mt 26, 57-75,, Lk 22, 54-71,, Srovnej J 18, 14-27) Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: „Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“ Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala. Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře. Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“ On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout. Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“ On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“ On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“ Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče. A.D. Ježíš nás velmi miluje a i když ví, že ho v životě mockrát zapřeme, sešle nám Ducha Svatého, abychom si to znovu a znovu uvědomili a navrátili se k němu. Jak bychom se asi chovali my před soudem, kdyby na nás házeli špínu a falešná obvinění? Myslím, že bychom se začali ospravedlňovat, vyčítat, co jsme udělali dobrého a zatvrdili se. Křivda by v nás zůstala. Ježíš to vše snáší s pokorným srdcem. Už dávno všem dopředu odpustil a nepřestal lidi milovat. Dokážeme se i my přenést přes různé křivdy a dopustit? T.I. Biblické příběhy jsou úžasné v tom, že v nich nacházíme takovou podobnost se současností. Popis události z Ježíšova života úplně odpovídá našim současným zkušenostem. Vždyť všichni jsme ve svém životě již zažili a zažíváme ten boj o moc ve společnosti, o nadřazené postavení a jeho udržení. Byli jsme svědky toho, jak lidé s odlišnými názory, které se nebáli prosazovat, byli na základě smyšlených důkazů a falešných svědectví odsouzeni jen proto, že byli nepohodlní a pro politiku mocných nebezpeční. V současné době je ten náš svět ještě otřesen pandemií a tak jsme nějak vytrženi z toho našeho celkem blahobytného života (se kterým mimochodem neumíme někdy dobře zacházet) a cítíme nepokoj, nejistotu a hned bychom to vzdávali a duch síly se vytrácí. Věřím, že když člověk prosí Boha o odvahu a sílu, Bůh mu pomůže. Duch síly znamená, že se člověk jen tak nepoloží, že se dokáže poprat s okolnostmi, ale hlavní slovo rozhodně přenechává tomu, který byl odsouzen a obětován na kříži. Tonda Na jiném místě Ježíš říká, ty jsi Petr, to je skála... Tady na skálu nevypadá. To jsme my lidé, tentýž člověk je někdy skála, jindy zbabělec. Bůh ale umí stavět z těchto křivých kostek. Ač jsme kostka sebekřivější, Bůh má křivé kostky rád, stále s námi počítá. Jen my tomu už někdy nechceme věřit, že se z téhle naší zborceniny může ještě něco dobrého vytvořit. |
|
|
|
|