Meditace |
 |
|
Označení zrádce Mk 14, 18-21 (Mt 26, 21-25,, Lk 22, 21-23,, srovnej J 13, 21-30) A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“ Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“ T.I. Otázka učedníků "Snad ne já "? Lze z ní vycítit určité zklamání a údiv nad tím, že by byli z něčeho takového podezříváni . A tak je to i dnes. Sledujeme dění kolem sebe a hodnotíme jak druzí zvládají a řeší různé situace. Často slyšíme kritiku " to já bych neudělal, já bych se zachoval jinak, já bych udělal tohle a tamhleto" nebo dokonce " já bych to udělal, ale co by tomu řekli lidi". Náš odhad sama sebe není absolutně spolehlivý, sami na sobě si zakládáme jak jsme dobří, ale mýlíme se. V každodenním životě stále potřebujeme Boží vedení, abychom se v tomto směru příliš nepřeceňovali. Tonda Seděli, nebo leželi u stolu - nevím, jedli spolu a hovořili spolu. Porovnejte to s dnešní mší svatou. Kam jsme došli, že? A to neuvažuji o Benediktem XVI. opět povolené tridentské mši. Ta má s Ježíšovým příkladem pramálo společného. Jidášův život je příkladem promarněného života, dostal velkou příležitost a totálně ji nevyužil. Byl Ježíšovým apoštolem, Ježíš si ho vyvolil, přestože věděl, že ho zradí. Slyšel Ježíšovo učení, viděl jeho zázraky, přesto Ježíše zradil. Zde vidíme, jaké je na člověka spolehnutí. Jidáš poznal, že chybil, vrátil peníze. V beznaději si myslil, že mu nemůže být odpuštěno - to je jeho peklo, šel a oběsil se. Ježíš má rád i jeho, jako každého hříšníka. |
|
|
|
|