Meditace |
 |
|
Ježíšovo mesiánské poslání Mk 11,27-33 (Mt 21,23-27,,Lk 20,1-8) Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší a řekli mu: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal tuto moc, abys to činil?“ Ježíš jim řekl: „I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím! Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí? Odpovězte mi!“ I dohadovali se mezi sebou: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ Řekneme-li však ‚od lidí‘?“ – to se zas báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“ Olda Zřejmě se všichni občas ocitáme v situaci velekněží a zákoníků, kdy se máme rozhodnou pro něco co se nám příliš nehodí ale tušíme, že je to správné a tak se obracíme k modlitbě aby nám Bůh poradil. Tím ale odhalujeme svou liknavou víru a alibisticky se schováváme za Boha přesto že víme že je požadavek od Boha, nebo předstíráme, že je od lidí a ty přece nemusíme poslouchat. To se nám ale také nelíbí, vždyť jako věřící nemáme lhát a tak jako zákoníci říkáme ,, nevíme" a divíme se že nám Bůh taky neodpovídá. A.D. S Ježíšem nelze jednat takticky jako v politice, on do nás vidí a ví o nás všechno. Budeme-li ho chtít přechytračit, ničeho tím nedosáhneme. T.I. Můžeme přemýšlet nad tím, proč Ježíš neodpověděl na otázku velekněží, zákoníků a starších. Asi proto, že jim vlastně ani tak nešlo o pravdu, jako o to, aby mohli Ježíše zdiskreditovat. Sami jednali neupřímně , vychytrale a nebyli natolik otevřeni pravdě, aby ji mohli rozpoznat a přijmout. I my si můžeme položit otázku jak je to s naší upřímností ve vztahu k Ježíšovým slovům. Co jsme ochotni udělat pro své bližní? Tonda Viděli Ho, viděli Jeho zázraky, slyšeli Ho, slyšeli Jeho učení, mluvili s ním a stejně neuvěřili. Svědomí jim třeba říkalo, možná je to opravdu Mesiáš, vždyť kdo z lidí by mohl dělat zázraky. Ale jejich náboženské postavení, o které by přišli, kdyby v Ježíše uvěřili, strach z reakce lidu jim nedovolili přijmout Pravdu. Mohli ale mít svědomí tak otupené a mozky tak vymyté učením zákoníků, že jejich jedinou snahou bylo, Ježíše umlčet všemi prostředky. Dnes máme svobodu vyjadřování, ale před 30. lety, za komunismu, chození do kostela (např. pro učitele, studenty, vedoucí pracovníky, právníky...) mělo existenční následky. Museli se také rozhodnout, kterému pánu budou sloužit. |
|
|
|
|