Termín Bible pochází z řeckého biblia a značí knihy. Bible se skládá ze 2 částí, Starého a Nového zákona.
Starý zákon (Sz) byl sepsán mnoha neznámými pisateli, převážně v jazyku hebrejském, méně v jazyku aramejském a řeckém. Sz se začal psát po babylonském zajetí r.586 př.n.l., mnohokráte upravován a
posvátným se stává v 2. až 1.stol. př.n.l. - to znamená, že se již do hebrejského souhláskového zápisu nezasahovalo. Je možné, že existovaly i některé starší prameny, které byly také mnohokrát redigovány.
Všichni Izraelité měli kolektivní zkušenost a pamět s Hospodinovým vedením. Do doby babylonského zajetí si izraelská komunita svoji zkušenost s Hospodinem předávala ústní tradicí. Babylonským zajetím přicházejí o
chrám, Jeruzalém, krále. Z obavy ztráty své identity začínají v zajetí psát Sz. Nejstarším textem Sz se jeví Debóřina píseň v 5.kap. knihy Soudců. Originály Sz jsou ztraceny, nejstaršími dochovanými opisy jsou:
téměř celý text Septuaginty (řecký překlad Sz ze 3.stol př.n.l.) obsahují kodexy ze 4. a 5. století - Codex Vaticanus, Codex Sinaiticus a Codex Alexandrinus. Nejstarší rukopisná podoba masoretského textu (hebrejsky)
se nám dochovala v Codexu Leningradiensis z roku 1008. Sz, v katolické církvi, obsahuje 45 knih.
V Novém zákoně (Nz) jsou nejstaršími knihami listy apoštolů. Nejstarší je dopis apoštola Pavla církvi v Tessalonice - Soluni z r.51. Evangelia byla sepsána neznámými autory, jména evangelistů byla doplněna později. Evangelium podle Marka bylo sepsáno roku 70 v Římě, podle Lukáše roku 80 v Cesarei, podle Matouše roku 80 v Sýrii a podle Jana roku 100 v Efesu. Pramenem evangelistů byly i sepsané Ježíšovy výroky, dnes ztracené. Matouš píše hebrejsky či aramejsky, ostatní řecky. Originály Nz jsou ztraceny, nejstaršími dochovanými opisy jsou: Codex Vaticanus, Codex Sinaiticus a Codex Alexandrinus. Nz obsahuje 27 knih.
|
